Vitráž je výtvarně pojednaná skleněná mozaiková výplň skládaná do olova z obvykle barevných, často i malovaných malých skel. Používá se jako dekorativní alternativa skleněných tabulí, např. v kostelních oknech. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich výrobě.
Barevné mozaikové výplně oken se objevují již od antiky. Největší rozvoj klasické vitráže však souvisí zejména se stavbou středověkých katedrál. Tehdejší technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, rozměrné otvory bylo nutné vyplňovat tabulemi ze spojovaných skel. Rozvoj však nebyl jen vynucen technickou nevyspělostí, velký význam vitráží je vidět např. u středověkého ideologa katedrální architektury, opata Sugera, který přikládal světlu a barvě z velkých oken mimořádný teologický a liturgický význam. Spojování barevných skel se vyprofilovalo jako samostatné umělecké řemeslo.
Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v pozdější době pronikla i do světských prostor a domácností - zdobí se jí okna a dveře nebo jejich části. Práce s menšími díly a rozvoj jemnějších, přesnějších technik vedlo mj. k výrobě různých dekorativních předmětů a šperků.